KLDR znovu chřestí jadernými zbraněmi

Rada bezpečnosti OSN v úterý rozhodla o zpřísnění sankcí vůči Korejské lidově demokratické republice kvůli zakázanému testu rakety dlouhého doletu, který proběhl v prosinci loňského roku. Jak je ale vidět, sankce mají na vládnoucí elitu v KLDR spíše opačný než odstrašující účinek: odpovědí z její strany je totiž hrozba dalším, v pořadí už třetím jaderným testem. V pátek navíc přidala i hrozbu napadení Jižní Koreje v případě, že se Soul k rozhodnutí o sankcích připojí.

Jaderný test by přitom nebyl velkým překvapením. Již několik měsíců je totiž možné pozorovat podobný pohyb a přípravy, jaké předcházely předchozím dvěma jaderným testům z let 2006 a 2009. Předpokládá se, že Severní Korea dosud není schopna vyvinout jadernou hlavici, kterou by bylo možné umístit na rakety dlouhého doletu – nicméně Spojené státy věří, že právě toto je hlavním cílem Pchjongjangu. Severní Korea má s největší pravděpodobností k dispozici jen menší jaderné bomby.

Jižní Korea i mezinárodní společenství Severní Koreu před jadernými testy důrazně varovaly. Americký zvláštní vyslanec v KLDR Glyn Davies prohlásil, že by se ze strany Lidové republiky jednalo o velkou chybu. Čína nabádá, aby se Korea zdržela všech akcí, které by mohly vést k eskalaci problémů v regionu. Zároveň pohrozila, že by mohlo dojít k omezení vzájemné hospodářské spolupráce.

Severokorejský jaderný program 

Je potřeba si uvědomit, že severokorejský totalitní režim pod vedením Kim Čong-una považuje za úhlavního nepřítele kapitalistický svět v čele se Spojenými státy. S vojenskou mocí USA se KLDR sice nemůže měřit, faktem ale zůstává, že její armáda má přes milion vojáků a je považována za 4. nejsilnější armádu světa. Od války mezi Severní a Jižní Koreou v letech 1950 – 1953 dosud nebyl uzavřen mír a mezi oběma státy tak panuje křehké příměří. Vlastnictví jaderných zbraní umožňuje Severní Koreji nejen uplatňovat taktiku jaderného zastrašování – může si také zajistit příliv hospodářské pomoci a výhodných obchodních smluv výměnou za pozastavení tajných jaderných aktivit.

Propaganda je součástí každého totalitního režimu.

Následující informace jsou shrnutím článku Nikoly Hynka o severokorejském jaderném programu.

Cesta Severní Koreje k vlastnictví jaderné zbraně začala už za druhé světové války, když na jejím území provádělo tajný jaderný výzkum Japonsko. Důkazem budiž opuštěné uranové doly a laboratoře nalezené po válce. Severokorejci je velmi rychle znovu zprovoznili a začali vyvážet uran do tehdejšího SSSR výměnou za dodávky zbraní a obilí.

Jaderný materiál použitelný v jaderných hlavicích je možné získat dvěma způsoby – zpracováním plutonia, nebo obohacováním uranu. Samotné hlavice jsou ale k ničemu, nejsou-li umístěny na raketách – Severní Korea v současnosti disponuje raketami krátkého, středního i dlouhého doletu (mezikontinentální balistické střely). Zatímco pro získávání plutonia, které vzniká jako vedlejší produkt v jaderných reaktorech používajících jako palivo uran, je zapotřebí velkých reaktorů rozpoznatelných na satelitních snímcích, obohacování uranu je možné provádět rozptýleně na mnoha místech, včetně podzemních zařízení. I z tohoto důvodu je situace těžko kontrolovatelná.

Důležitou roli v počátcích severokorejského jaderného programu sehrála reforma školství v Jižní Koreji v 50. letech, probíhající na základě amerického plánu. O místo tehdy přišlo mnoho vědců levicového smýšlení, včetně mnoha špičkových odborníků z univerzity v jihokorejském Soulu. Právě ti pak sehráli klíčovou roli při výzkumu jaderných technologií v KLDR. V roce 1958, kdy USA poprvé umístily jaderné zbraně do Jižní Koreje, se navíc logicky prohloubila spolupráce mezi Severní Koreou a SSSR. O rok později přistoupila ke smlouvě o jaderné spolupráci také Čína.

V roce 1965 byl zprovozněn první experimentální reaktor v Jongbjongu. S jeho vybudováním pomáhal KLDR Sovětský svaz – návod na výrobu jaderné bomby ale poskytnout odmítl. Spolupráce nicméně trvala až do konce 70. let – pak došlo ke krvavým čistkám v prosovětském křídle Korejské dělnické strany. Přátelství mezi SSSR a severokorejským vůdcem Kim Ir-senem tím bylo ukončeno.

Program na výrobu jaderné zbraně zásadně uspíšila práce severokorejských špionů v sídle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). V 70. letech bylo totiž v rámci agentury jaderné know-how volně k dispozici. V 80. letech tak KLDR zprovoznila první zařízení na zpracování plutonia. Pod tlakem mezinárodního společenství nakonec přistoupila ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (od které ale v roce 2003 opět ustoupila) a k oficiální dohodě s MAAE.

Vyvíjet vlastní program na obohacování uranu Severní Koreji umožnila výměna technologií s Pákistánem v 90. letech. Pákistán na oplátku obdržel návody na výrobu balistických střel. Vlastnictví jaderných zbraní se definitivně potvrdilo zmiňovanými testy v letech 2006 a 2009. Tentokrát se ale plánovaný test v něčem liší. Současné varování KLDR se totiž odvolává na „high-level“ technologii – a odborníci se obávají, že půjde právě o bombu vyrobenou na základě obohaceného uranu. K testu by podle nich mohlo dojít v polovině února. Severokorejský jaderný program tak zdaleka nepřestává být jedním z hlavních témat mezinárodní bezpečnosti.