5 událostí uplynulého týdne, které by vás neměly minout

1. Obamovo druhé období

2. Volby v Izraeli

3. Cameron: je potřeba reformovat EU

4. KLDR znovu chřestí jadernými zbraněmi

5. Nepokoje v Egyptě

Nepokoje v Egyptě

1. února 2012, fotbalový stadion v přístavním městě Port Saíd: utkání mezi domácím klubem Al Masrí a káhirským týmem Al Ahlí. Výsledek – 3:1 ve prospěch domácích. Přesto to byli právě fanoušci Al Masrí, kteří zaútočili na hosty, a ve vzniklé vřavě a tlačenici, způsobené zčásti davy, snažícími se ze stadionu uniknout, bylo ušlapáno 74 lidí, stovky byly zraněny. Podle svědků tehdy policie do incidentu nijak nezasáhla. Jedná se o největší tragédii v historii egyptských fotbalových zápasů. A k odpovědnosti za ni bylo k soudu hnáno 73 osob.

KLDR znovu chřestí jadernými zbraněmi

Rada bezpečnosti OSN v úterý rozhodla o zpřísnění sankcí vůči Korejské lidově demokratické republice kvůli zakázanému testu rakety dlouhého doletu, který proběhl v prosinci loňského roku. Jak je ale vidět, sankce mají na vládnoucí elitu v KLDR spíše opačný než odstrašující účinek: odpovědí z její strany je totiž hrozba dalším, v pořadí už třetím jaderným testem. V pátek navíc přidala i hrozbu napadení Jižní Koreje v případě, že se Soul k rozhodnutí o sankcích připojí.

Cameron: je potřeba reformovat EU

Britský premiér David Cameron ve svém projevu v Davosu přislíbil konání referenda o setrvání Velké Británie v Evropské Unii – ale teprve až bude jasné, jakým způsobem se Unie vypořádá s ekonomickou krizí. To znamená ne dříve než po příštích parlamentních volbách v Británii, v nichž ale vítězství Cameronových konzervativců průzkumy zatím nepředvídají. Premiér kvůli tomu čelí řadě kritiků, kteří ho viní z prospěchářského sledování vlastních zájmů. Cameron se v jistém smyslu opravdu zachoval takticky – referendum, po němž volá velká část britské veřejnosti, sice přislíbil, ale jeho konání je nejisté. Řečeno lidově: vlk se nažral, ale koza zůstala celá.

Volby v Izraeli

„Otázkou není, kdo bude sestavovat vládu, ale s kým půjde Netanjahu do koalice,“ prohlásil ještě před úterními volbami předseda radikální pravicové strany Židovský domov, Naftali Bennett. Nejsilnější pravicová strana Likud současného premiéra Benjamina Netanjahua skutečně zvítězila, ale její úspěch nebyl zdaleka tak drtivý, jak se předpokládalo. Likud, který kandidoval společně se stranou Israel Beitenu (Izrael je náš domov) kontroverzního exministra zahraničí Liebermanna, obsadil 31 křesel – a to je o 11 méně, než v předchozích volbách. Ty úterní přitom současná vláda záměrně vyvolala předčasně, aby podpořila postavení pravicových stran v zemi. Nečekaný úspěch středových a levicových stran ale její záměry narušil.

Obamovo druhé období

„Já, Barrack Hussein Obama, slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit Ústavu Spojených států. K tomu mi dopomáhej Bůh.“

Těmito slovy složil Barrack Obama v pondělí 21. ledna veřejně prezidentský slib pro druhé období své vlády. Jaké bylo to první? A co od něho můžeme čekat teď, kdy už není omezen vyhlídkou na příští volební kampaň?

Místo úvodu...

(aneb proč tento blog)

Média jsou mocná záležitost. Jejich síla není a nikdy nebyla pouze v množství informací, které shromažďují a interpretují. Tím, že tvoří často jediné pojítko mezi námi a světem okolo, tvarují naše představy o něm. S trochou nadsázky by bylo možné pronést: řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jak o věcech přemýšlíš. Ale nadsázka je namístě. Tak jednoduché to totiž není.